Klin Onkol 1999; 12(6): 200-205.
Východiska: horečka a její symptomatická terapie je v onkologie velmi častý problém. Druh léku a cestu aplikcae limitují jednak časté poruchy perorálního příjmu v důsledku zvracení a mukositidy, jednak trombocytopenie a poruchy koagulace.
Typ studie a soubor: Cílem studie bylo srovnat efekt, toleranci a nežádoucí účinky jednorýázové dávky antipyretika, podaného intravenózně. V pěti ramenech studie byly hodnoceny u 254 febrilních epizod tyto preparáty: metamizol 2500 mg versus metamizol 1000 mg versus diclofenac 75 mg versus propacetamol 1000 mg versus propacetamol 2000 mg.
Metody a výsledky: Účinnost antipyretika byla hodnocena z poklesu tělesné teploty v čase. Teplota byla měřena před podáním antipyretika tj. v čase 0 minut a dále 30.,60., 90. a 120. minutě po jeho aplikaci. Ve všech ramenech studie byl pokles teploty po podání léku statisticky výnamný, avšak byly zjištěny signifikantní rozdíly mezi skupinami. nejsilněji a nejrychleji působil metamizol á 2500 mg (průměrný pokles v čase T60 min o 1,06 stupňů C a T120 min o 1,62 stupňů C), nejslabší byl pak propacetamol á 1000 mg (průměrný pokles v čase T60 min o 0,69 stupňů C a T120 min o 1,10 stupňů C). Nejlépe tolerovaným lékem byl diflofenac a metamizol (jak 2500 mg, tak i 1000 mg). Ústup symptomů provázejících horečku po aplikaci antipyretika byl alespoň mírný u 82% pacientů, přičemž nebyl prokázán významný rozdíl mezi rameny studie.
Závěry: Všechna sledovaná antipyretika byla dostatečně účinná. Nejúčinějším byl shledán metamizol á 2500 mg, který byl také spolu s diclofenacem nejlépe tolerovaným lékem. Po všech antipyreticích byla pozorována významná subjektivní úleva. Z klinického hlediska bychom mohli doporučit v této indikaci také diclofenac, propacetamol á 2000 mg a zejména metamizol á 1000 mg (pro srovnatelný antipyretický efekt, avšak podstatně nižší dávku a tím i nižší riziko nežádoucích účinků).
