GENE THERAPY – Principles and Applications; Ed.: Thomas Blankensteihn; Publ.: Birkhauser Verlag AG, Basel-Boston-Berlin 1999, stran 379, cena 168 CHF
Rozvoj molekulárně biologických a genetických biotechnologií v 70. a 80. letech znamenal významný pokrok v poznávání příčinných souvislostí mezi strukturálními i funkčními abnormalitami genů a jejich proteinových produktů na jedné straně a řadou lidských patologických stavů na straně druhé. Tyto objevy iniciují v poslední dekádě snahu vědeckých pracovišČ, ale i ekonomicky motivovaný zájem biotechnologických firem o klinické využití těchto nových výdobytků vědy. Přes řadu technických problémů a etických otázek, které nejsou doposud jednoznačně vyřešeny, je zřejmé, že kauzální léčba geneticky podmíněných chorob genovou terapií je reálná a že tento, v medicíně zcela nový přístup, najde bezpochyby v krátké době své pevné místo v klinické praxi.
Odborné veřejnosti se dostává do rukou monografie „Gene Therapy-Principles and Applications“, která je zaměřena na jeden z nejrychleji se rozvíjejících medicinských oborů, jímž je genová terapie.
Editor knihy shromáždil příspěvky 51 odborníků z evropských i amerických ústavů. Kromě úvodu má dílo 4 kapitoly. Úvod je věnován obecným charakteristikám genových poruch, které determinují cíle genové léčby, nomým metodikám, které umožňují studovat a potenciálně korigovat genové defekty, ale i některým etickým problémům a bezpečnostním rizikům genové terapie včetně rizika inzerční mutageneze. V dalších částech úvodu jsou stručně zmíněny zkušenosti s genovou léčbou kombinované imunodeficience, cystické fibrózy, primární hypercholesterolemie a neoplazií, které jsou považovány za hlavní kandidáty pro tuto novou léčebnou modalitu. Údaje o více než 200 aktivních klinických studií, na nichž se podílí pracoviště 20 zemí světy, svědčí o tom, že genová léčba již opustila laboratoře základního výzkumu.
První kapitola monografie je věnována metodikám genového přenosu. V 6 podkapitolách je čtenář seznamován s konstrukcí a využítím vektorů na bázi retrovirů či adenovirů a s nevirovými strategiemi genového přenosu, které využívají pro intracelulární přenos mikroinjekce, elektroporaci, liposomy či receptory zprostředkovanou internalizaci DNA a jiných biologicky aktivních makromolekul. Jedna kapitola je pak věnována novému způsobu přenosu genetického materiálu do somatické buňky pomocí transfekce DNA potažených partikulí zlata s využitím akcelerace jejich toku do buňky prouděním helia nebo vysokovoltážním elektrickým výbojem. O koncíznosti této pasáže svědčí údaje o molekulárních principech genového přenosu, přednostech a nedostatcích jednotlivých metod, o jejich výtěžnosti a o dosavadních preklinických i klinických zkušenostech.
Ve druhé kapitole, nazvané „Gene Therapy of Single Gene Defects“, jsou shromážděny recentní údaje o preklinických a klinických zkušenostech s genovou léčbou primárních imunodeficiencí, cystické fibrózy, familiární hypercholesterolemie a dědičných poruch lysozomální aktivity.
Třetí kapitola věnuje pozornost klinickému využití ex vivo značených genů. Dokládá význam genových markerů pro studium krvetvorby, pro monitorování růstové aktivity progenitorových buněk po transplantaci autologní kostní dřeně a pro identifikaci patologických buněk v periferní krvi včetně buněk maligních. V oblasti imunologie je uveden přínos genového značení pro studium a charakterizaci biologických vlastností lymfoidních elementů, které infiltrují nádorová ložiska (TIL). Hledání cest pro předcházení či minimalizaci GVH reakcí po alogenní transplantaci kostní dřeně u hematologických malignit je demonstrováno strategií, která využívá možnost selektivní eliminace geneticky značených T lymfocytů z dřeňových alloštěpů.
Poslední a nejobsažnější kapitola pojednává o genové léčbě nádorových chorob. Seznamuje s molekulárními principy destrukce nádorových buněk genovým přenosem, s charakteristikami vhodných genů a metodikami jejich přenosu do maligní buňky, ale i s klíčovými problémy, v nichž dominuje zajištění vysokého stupně přenosu genů do nádorových buněk a jejich efektivní exprese. Podrobně jsou popsány klinicky nejperspektivnější přístupy protinádorové genové léčby reprezentované modulací genové exprese vpravením protismyslných oligonukleotidů, transdukcí genů, jejichž produkty stimulují protinádorovou imunitní reakci a konečně vpravením genů s cytotoxickým potenciálem pro cílovou buňku, jejichž příkladem může být gen pro thymidinkinasu viru herpes simplex. Posledním příkladem je využívání vakcín na bázi geneticky modifikovaných nádorových buněk, jejich antigenů, ale i na bázi peptidů, které jsou rozpoznávány cytotoxickými lymfocyty.
K přednostem monografie patří i četná a výstižná obrazová dokumentace a obsažné literární odkazy v závěru každé kapitoly. Kniha splňuje všechna kritéria k tomu, aby se stala teoretickým i praktickým manuálem pracovišČ, která se touto problematikou zabývají.
J. KOVAŘÍK
recenze: Gene Therapy
