Klin Onkol 1999; 12(2): 61-65.
Souhrn:
Východiska: Porovnání konformní a konvenční techniky radioterapie v léčbě karcinomu prostaty.
Typ studie a soubor: Retrospektivní klinická studie porovnávající ozařovací plány u 10 pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty.
Metody a výsledky: Vyhodnotili jsme konformní techniku (3 pole) a konvenční techniku (4 pole); obě byly izocentrické a koplanární. Na CT řezech jsme vyznačili kontury klinického cílového objemu (prostata a baze semenných váčků) a rizikových orgánů (rektum, močový měchýř, femury). Přidali jsme lem 10 mm, který definoval plánovací cílový objem (PTV). Pole u konformní techniky byla tvarována vícelistovým kolimátorem (MLC), zatímco u konvenční techniky zůstala otevřená. S využitím objemových histogramů jsme v PTV porovnávali homogenitu dávky a v rizikových orgánech střední dávky (Dm) a frakce objemu zatížené referenční dávkou (V50, V80, V95). Distribuce dávky v PTV byla méně homogenní u techniky konformní než u techniky konvenční. Konformní technika významně šetřila rektum a močový měchýř ve všech hodnocených parametrech ve srovnání s technikou konvenční (p < 0.005). Přínos je patrný zejména v oblasti vysoké dávky (V95). Dm v hlavicích femurů byla vyšší u konformní techniky než u konvenční (p < 0.005). Laterální partie femurů byly exponovány nejvíce. Závěry: Konformní technika, v porovnání s konvenční, šetří rizikové orgány (rektum, močový měchýř) s výjimkou femurů a umožňuje tak zvýšení dávky na 75-81 Gy, což pravděpodobně povede ke zlepšení lokální kontroly onemocnění.
