Klin Onkol 1998; 11(5): 137-143.
Souhrn: Onkologicky nemocní mají velmi často jak v důsledku základního onemocnění tak i léčby závažně sníženou obra nyschopnost. Obzvláště obávaná je hluboká neutropenie. Je-li provázena horečkou (tzv. febrilní neutropenie), je to urgentní stav vyžadující nasazení antibiotik i bez jednoznačného průkazu mikroorganismů (tzv. empirická léčba).
V poslední době je obrovský nárůst infekcí způsobených grampozitivními baktériemi, mezi nimiž dominují koaguláza negativní stafylokoky a streptokoky. Je to způsobeno zvláště masivním používáním nitrožilních katetrů, mukozitou po intenzivní protinádorové chemoterapii a profylaktickým používáním antibiotik dominantně namířených proti gramnegativním bakté-riím. Častěji se objevují i dříve nevídané baktérie jako Rhodoccus, Leuconostoc a Corynebacterium jejkeium. V léčbě všech těchto infekcí hraje zásadní roli vankomycin. Ve srovnání s gramnegativními bakteriémiemi mají grampozitivní bakteriémie sice nižší mortalitu. ale morbidita je značná.
V přehledu je uvedena charakteristika vankomycinu a jsou podrobně diskutovány studie zabývající se jeho použitím v onko-logii. Dnešní vankomycin, je-li správně použit, je v podstatě- netoxický lék. Jsou sneseny důkazy jak pro jeho časné empirické tak pro oddálené použití. Oba přístupy mají svá pro i proti. Profylakitcké podávání vankoinycinu se přlliš nerozšířilo. V závěru práce jsou diskutována rizika vzniku rezistence na vankomycin.
