Klin Onkol 1998; 11(4): 101-106.
Souhrn: Konvenční amfotericin B je lék používaný již, od konce 50. let Již brzy po jeho uvedení do klinické praxe bylo pozorováno, že má řadu vedlejších nežádoucích účinků. Nejzávažnější z nich je nefrotoxicita. Ta může být schematicky rozdělena na tubulární a glomerulární. Tubulární se projevuje zvýšenými ztrátami iontů do moči s následným poklesem jejich sérových koncentrací, glome rulárním poklesem glomelurální filtrace a vzestupem sérové koncentrace kreatininu. Z řady experimentálních dat se zdá, že amfotericin B způsobuje poruchu prokrvení ledvin přímým účinkem na ldvinné cévy. V profylaxi nefrotoxicily byla vyzkoušena řada postupů, některé jen v experimentu, jiné i v klinické praxi. Z dosavadních studií se zdá, že pozitivní význam by mohla mít prehydratace dostatečným objemem fyziologického roztoku. Přesto je i z novějších dat patrné, že nefrotoxicita je velmi častá. Sami jsme na větším souboru nemocných s úspěchem ověřili naši pracovní hypotézu, že důsledná hydratace nemocných s udržováním průměrné diurézy kolem 3,5-4,0 litrů za den spolu s monitorováním odpadů Na+, K+ a Mg+ do moči s následným důrazným hrazením těchto ztrát vede k udržení sérových koncentrací jak iontů, tak kreatininu a dokonce i kreatininové klirens po celou dobu léčby konvenčním amfoterinem B. Tento postup zatím nebyl popsán.
Frekvence akutních vedlejších reakcí spojených s podáním infuze amfetericinu Bi je podle našich dat nízká, kolem 10 %, a je dobře farmakologicky ovlivnitelná.
