Klin Onkol 1997; 10(6): 174-179.
Zlepšování léčebných výsledků mnohočetného myelomu vyžaduje i citlivější metody k detekci minimální reziduální nemoci. Uvádíme přehled imunofenotypizačních znaků myelomových buněk a jejich prekurzorů. Normální plazmatické buňky jsou heterogenní a exprimují cytoplazmatický imunoglobulin a nejčastěji znak CD28, CD54. Nepravidelně a v menšině případů plazmocyty exprimují CD9, CD10, CD13, CD19, CD20, CD22, HLA-DR. Stejná heterogenita se nachází u myelomových buněk. Nejčastější fenotyp myelomových buněk je CD38+CD56+CD54+cIg+. Méně často se na myelomových buňkách nachází znaky CD9, CD10, CD19, HLA-DR, případně jiné B-lymfoidní znaky či i znaky myeloidní řady (CD13, CD14, CD15, CD33, CD41, glycophorin A), znaky T-lymfatické řady (CD2, CD4). Vzácně byly na myelomových buňkách popsány znaky CD23, CD24, CD25, CD37, CD39. CDw40 a CD45R, CD71, a pak některé specifické znaky (R1-3, PCA-1, PCA-2, PC1, 62B1, 8F6, a MM4). Některé z těchto antigenů mají i svoji prognostickou hodnotu. Exprese znaku CD20 nebo myelomonocytárních antigenů (CD11b, CD13, CD14, CD15 a CD33) znamená špatnou prognózu. Původně byl i nález CD10+ na myelomové buňce spojován se špatnou prognózou. Negativní prognostický význam tohoto znaku však nebyl potvrzen ostatními autory.
Pacienti s mnohočetným myelomem mají v periferní krvi buňky, které nesou stejné znaky jako myelomové buňky v kostní dřeni. Počet myelomových buněk a jejich prekurzorů v periferní krvi a změny jejich množství v souvislosti s léčbou charakterizuje také prognózu pacienta.
