Klin Onkol 1997; 10(3): 68-70.
Antracyklinová cytostatika jsou základní součástí léčebných kombinací používaných v protinádorové chemoterapii. Z nežádoucích účinků je vedle poškození krvetvorby nejvýznamnější kardiotoxicita, která je často limitujícím faktorem léčby. článek shrnuje mechnismy cytotoxického (interkalace, inhibice topoizomerázy II) a kardiotoxického účinku antracyklinů (tvorba volných kyslíkových radikálů), shrnuje možnosti omezení kardiotoxicity. Jednou z nich je použití kardioprotektiva. Dexrazoxan je kardioprotektivum, chelační látka, která mechanismem vychytávání iontů železa (scavenger) brání vzniku volných kyslíkových radikálů.
Z dosavadních zkušeností vyplývá, že zásadní přínos kardioprotektiva je za prvé v možnosti překročit limit doporučované celkové kumulativní dávky antracyklinů, což umožní podat více léčebných cyklů bez zvýšeného rizika kardiotoxicity, za druhé omožní podat antracykliny i těm nemocným, u kterých by byly z důvodů srdečního onemocnění kontraindikovány. V obou případech tak dosáhneme vyšší celkové léčebné odpovědi zhoubného onemocnění.
Indikace dexrazoxanu je nutné zvážit nejen z hlediska odborného, ale i z pohledu finančních limitů. Proto je nutné jeho podání vždy racionálně zvážit. Na základě vlastních i literárních zkušeností se zdá optimální u nemocných s kurabilními nádory.
