Klin Onkol 1997; 10(2): 37-42.
Adenokarcinom ledviny je pomalu rostoucí nádor. Včasný chirurgický zákrok je nejpodstatnějším předpokladem pro dlouhodobé přežití. radioterapie má jen paliativní účinek, hormonální léčba je neúčinná a chemoterapie dosahuje také jen malého počtu léčebných odpovědí - kolem 10%. Za nejvýhodnější chemoterapeutický postup se považuje týdenní aplikace viblastinu. Agresivnější chemoterapeutické postupy nepřinesly vyšší počet léčebných odpovědí, ale jen posílily vedlejší nežádoucí projevy. Interferon alfa dosahuje u pacientů s adenokarcinomem ledviny 15-20% léčebných odpovědí. Kombinace vinblastinu s interferomen alfa je pravděpodobně ještě účinnější. Interferon alfa dosahuje nejvyššího počtu léčebných odpovědí u nemocných po resekci primárního nádoru s metastázami pouze v plicích. V devadesátých letech se u nemocných s adenokarcinomem ledviny začal zkoušet interleukin-2. Používá se jek v monoterapii, tak v kombinaci s inetrferonem alfa. Interleukin-2 v monoterapii dosahuje kolem 20% léčebných odpovědí, v kombinaci s interferonem alfa až 25%. Aplikace interleukin-2 v monoterapii dosahuje kolem 20% léčebných odpovědí, v kombinaci s interferonem alfa až 25%. Aplikace interleukinu-2 je spojena s mnoha nežádoucími projevy a v současnosti není jednoznačné, jak jeho použití zlepší výsledky dosahované interferonem alfa. Nové léčebné postupy jsou příslibem možnosti dosáhnout déletrvajícího léčebného efektu na podkladě prognostických faktorů definované skupiny nemocných.
