INTERFERON @ V KOMPLEXNÍ LÉCBĚ HEMATOLOGICKÝCH A ONKOLOGICKÝCH NEMOCÍ
Z. ADAM A J. VORLÍČEK
Koncern roku 1995 vydal Schering-Plough-USA publikaci autorů Zdeňka Adama a Jiřího Vorlíčka s názvem Interferon alfa v komplexní léčbě hematologických a onkologických nemocí.
K této problematice se autoři vracejí po třech letech s cílem aktualizovat informace a identifikovat současné místo Interferonu v léčbě uvedených chorob. Práce sestává ze 4 obsahově samostatných svazků.
První s názvem: ´Obecně o Interferonu alfa´ má 23 stran textu se 105 literárními odkazy a 5 tabulkami.
V této části přinášejí autoři základní informace o Interferonu od prvních zkušeností až po současnost a podávají přehled nežádoucích účinků léčby. Druhý svazek s názvem: ´Leukémie a ostatní myeloproliferativní nemoci´ podává na 78 stranách textu se 346 literárními odkazy a 16 tabulkami komplexní pohled na léčbu chronické myeloidní leukémie, vlasatobuněčné leukémie, chronické lymfadenózy, ostatních myeloproliferativních chorob a na léčbu poněkud vzácnějších jednotaek, jakými jsou idiopatická trombocytopenická purpura, hypereosinofilní syndrom a systémová mastocytóza. Třetí svazek s názvem ´Maligní lymfomy a monoklonální gamapatie´ poskytuje na 52 stranách textu s 209 citacemi a 14 tabulkami přehled názorů a výsledků léčby nehodgkinských lymfomů s nízkým stupněm malignity, maligních kožních T lymfomů a angíoimunoblastické lymfadenopatie. V kapitole věnované monoklonálním gamapatiím si autoři všímají vedle problematiky léčby mnohočetného myelomu i Waldenstrómovy makroglobulinemie, primární kryoglobulinemie a primární amyloidózy.
Čtvrtý svazek se věnuje solidním nádorům. Na 82 stranách s 376 literárními odkazy a 23 tabulkami jsou zde rozebrány léčebné možnosti a výsledky především u těch nádorů, u kterých je diskutován léčebný efekt Interferonu. Jedná se o maligní melanom, adenokarcinom ledviny, neuroendokrinní nádory trávicí trubice, nádory močového měchýře, kolorektální karcinom, život ohrožující hemangion u dětí a některé další nádory z oblasti ORL, plic, gynekologie a kůže.
Na publikaci je třeba vysoce vyzdvihnout především snahu autorů o komplexní pohled na jednotlivé nemoci včetně léčebných možností. Popisu vlastní léčby vždy předchází souhrn a základní informace o chorobě, popis standardních, většinou cytostatických přístupů, a potom jsou čtenáři informováni o většině ukončených mezinárodních studií z posledních let, hodnotících výsledky léčby Interferonem. Pro větší názornost a možnost srovnání jsou tyto výsledky zpracovány i tabelárně a podrobnější analýzu umožní zájemcům četné literární odkazy. V závěru kapitoly se autoři snaží na základě analýzy uvedených studií vyjádřit se k indikaci léčby Interferonem. Při vědomí ceny této léčby přesně rozlišují, kdy je léčba Inteferonem součástí standardních léčebných postupů, a kdy je možno ji na základě současných znalostí provádět jen v rámci klinického zkoušení. Větší část publikace vznikla na Medical School of Southwestern, University v Dallasu, a to, i americký vydavatel, vysvětlují, proč jsou souhrny v češtině i v angličině. Navíc anglické souhrny nejsou vždy přesným překladem české verze a jsou někdy rozšířeny o významné informace, takže je možno čtenáři doporučit četbu obou verzí. Způsob zpracování i množství informací, které je možno v publikaci získat, jsou obdivuhodné a autoři za to zaslouží plně uznání. Při tak velkém rozsahu nejnovějších informací a mnohdy ještě nevyhraněných názorů podávaných, jak autoři sami udávají, bez selekce a ve zkrácené formě, se v textu mohou vyskytnout drobné nepřesnosti vyplývající z chybějícího kontextu. K takovým např. patří údaj o možnosti kompenzovat leukopenii po léčbě Interferonem podávaním leukocytárních růstových faktorů (Jurga 1994). Tento údaj, zvláště u hematologických malignit, jistě nemá obecnou platnost a zasluhuje bližší vysvětlení. Podobně údaj, že Interferon beta může být použit při rezistenci na Interferon alfa, protože zde není zkřížená rezistence (Billau a kol. 1991 a další). Také zde je nutno doplnit indikace, u kterých byla prokázaná účinnost Interferonu beta. Otázka tvorby protilátek a vzniku rezistence u jednotlivých rekombinantních Interferonu je v současné době v popředí zájmu. Tato problematika však není jednoznačně dořešena a jak autoři správně uvádějí, v klinické praxi nebyly rozdíly v účinnosti jednotlivých rekombinantních interferonu zjištěny. To je dokumentováno i tabelárně. Mezi dodáním rukopisu a vydáním publikace uběhla doba, která přinesla nový, i když zřejmě ne konečný pohled na některá doporučení v léčbě Interferonem. Protože tato doporučení, zvláště u chronické myeloidní leukémie, mohou mít význam i pro povolování léčby zdravotními pojišťovnami, pokusím se zde závěr autorů doplnit o nejnovější názory, které zazněly na mezinárodní konferenci o léčbě chronické myelózy v Jeruzalému v lednu 1996 za účasti významných světových odborníků včetně v práci citovaného Talpase:
1. V léčbě Interferonem alfa by neměli pokračovat i ti nemocní, u nichž nebylo dosaženo hematologické odpovědi po 6-8 měsících od zahájení léčby. Autoři uvádějí jen 3 měsíce a tato doba je podle nejnovějších studií nedostatečná.
2. Kontrola cytogenetiky za 12 měsíců po zahájení lčéby Interferonem je důležitá, ale u nemocných, u nichž nebylo dosaženo cytogenetické odpovědi a není u nich možnost provést transplantaci kostní dřeně, je možno v léčbě Interferonem pokračovat ještě dalších 6 měsíců s nadějí na dosažení cytogenetické odpovědi. Není tedy vhodné léčbu při neúspěchu po 12 měsících automaticky ukončit bez zvážení dalších možností.
3. Udržovací léčba Interferonem by se měla podávat ještě 2-3 roky po dosažení cytogenetické remise a pak by se měla postupně vysadit, nikoliv v ní pokračovat.
Jak jsem již uvedl, kniha přináší velké množství literárních odkazů. Na rozdíl od mnoha jiných publikací se zde můžeme seznámit i s četnými odkazy na práce českých autorů a získat tak přehled, kdo se u nás této problematice věnuje. Určitým nedostatkem je, že v některých případech však nejsou citovány základní práce, ale až práce druhotné.
Velkou výhodou uvedené publikace je způsob vydání ve čtyřech navzájem nezávislých svazcích, takže kdo má vyhraněný zájem, nemusí se zabývat studiem celé problematiky. Domnívám se, že publikace je velmi cennou pomůckou pro všechny lékaře hledající nejnovější přehledné informace o léčbě hematoonkologických chorob Interferonem. Vzhledem k významu i ceně léčby je to publikace závažná, může pomoci praktikům, ale i odborníkům při detailnějším rozboru výsledků jednotlivých mezinárodních skupin, umožňuje získání množství literárních odkazů a informací o tom, kdo se u nás problematikou léčby Interferonem zabývá. Publikaci mohu doporučit k prostudování všem hematoonkologům, klinickým onkologům i internistům, kteří o tuto problematiku mají zájem.
Doc. MUDr. Karel Indrák, DrSc.
recenze: Interferon alfa v komplexní léčbě hematologických a onkologických nemocí
