Lodish H., Baltimore D., Berk A., Zipursky, L. S., Matsudaira P., Darnell J.: MOLECULAR CELL BIOLOGY, third edition, Scientific american Books, An Imprint of W. H. Freeeman and Company, New York, 1995
Třetí vydání knihy Molekulární buněčná biologie je dílem kolektivu profesorů biologie, molekulární biologie a imunologie. Kniha je rozčleněna do čtyř částí a má celkem 1 344 stran. Přináší komplexní pohled na problematiku buněčné a molekulami biologie. Celá publikace je doplněna řadou barvených tabulí, fotografií, elektron-mikroskopických snímků a schémat molekulárních a biochemických dějů. První část se věnuje základním poznatkům moderní biologie. Jsou zde popsány dynamické děje v buňce, chemické složení, proteinová struktura a jejich funkce, nukieové kyseliny, genetický kód, proteosyntesa, buněčná organizace, subcelulámí struktury a buněčný cyklus, manipulace s buňkami a viry v kulturách. Samostatnou kapitolu představuje úvod do rekombinantních technologií DNA. Druhá Část popisuje kontrolu buněčné aktivity v jádře. Jsou zde vypracována témata molekulární anatomie genů a chromosomů, DNA replikace, reparace a rekombinace, regulace iniciace transkripce, terminace transkripce, vznik RNA a postranskripční kontrola. Genová kontrola ve vývoji.
Třetí Část má následující kapitoly: Stavba a energetické zdroje buňky. Membránová struktura - plasmatická membrána, transport přes buněčnou membránu. Syntesa a třídění plazmatických membrán, sekrece a lysosomální proteiny. Buněčná genetika: utváření ATP glykolysou a oxidati vní fosforylací. Fotosyntésa představuje samostatnou a poměrně rozsáhlou kapitolu. Další kapitolu představuje biosyntésa orgáne!: mitochondrií, chloroplastů, peroxisomů a jádra.
čtvrtá část se zabývá těmito ději: nedílné a zvláštní buněčné události. Buněčná signalizace. Nervové buňky. Mikrofilamenta: buněčný pohyb a kontrola v buněčném vývoji. Mikrotubuli a intermediální filamenta. Mezibuněčné prostory: Buňka-buňka a interakce buněčné matrix. Regulace eukaryotického buněčného cyklu. Kapitola věnovaná imunologii uzavírá učebnici.
Na padesáti stranách jsou popsány nové poznatky v oblasti výzkumu nádorového bujení.
První podkapitola charakterizuje nádorové buňky z hlediska hístologického a patologického. Významnou úlohou je užití buněčných kultur ve výzkumu rakoviny. Jsou popsány fibroblastové epiteliální a nonadherentní dobře rostoucí buněčné kultury včetně charakterizace kultivačních podmínek a médií. Zajímavou podkapitolu představují Onkogeny a jejich proteiny: klasifikace a charakterizace. Jako příklad uvádí postup nalezení onkogenu způsobující tumor močového měchýře. V genomu jedince se sondou k Alu sekvenci vyhledá onkogen způsobující rakovinu močového měchýře. K tomu se vytvoří fágová knihovna. Pomocí signální Alu sekvence, která představuje sondu ohraničující onkogen, vyhledáme ve fágové knihovně daný onkogen. Dalším příkladem jsou poruchy vazby na receptory pro růstový faktor EGF. Do této skupiny náleží dále růstové faktory první třídy, jako protoonkogeny PDGF, GM-CSE a k nim náležející onkogen sis. Druhou skupinu představují růstové faktory a hormony druhé třídy, jako protoonkogeny vystupující CFS-1, EGF, receptor EGF, receptor IR, receptor TH a jako onkogeny fins, erbB neu, ros, erbA. Třetí skupinu představují intracelulární signální přenaše-če - třetí třída. Vystupují zde jako protoonkogeny protein kinasy s fosforylovanými tyrosinovými zbytky, proteinkinasy speicifické pro serin nebo threonin a guanin nukleotid vazebnými proteiny s GTPasouvou aktivitou. Onkogeny náležející do této třídy jsou src, yes.fps, abl, met, mos, raf, Ha-ras, Ki-ras, N-ras. Viry jako transformující agens. Byly identifikovány jednotlivé skupiny virů, které mohou způsobovat nádorová onemocnění. Jsou to jednak RNA viry označené jako retroviry. Druhou skupinu představují vlastní DNA viry. Jejich působení v organismu je ukázáno na modelovém příkladu viru SV40. Retroviry mají ve svém genomu specifické úseky, kterou jsou společné všem příslušníkům dané skupiny. Představuje to koncové LTR a dále gag, pol a env sekvence. Je popsána onkogenní retrovi-rová transdukce s přeměnou buněčného protoonkogenu na onkogen. V závěru části o retrovirech je ukázka přípravy neonkogenně transdukovaného retrovíru SVX, což představuje upravené knokautované viry, které budou moci být využity v genové terapii.
Lidské nádorové viry. Je to poměrné prozatím nepočetná skupina virů, u kterých se podařila nalézt příčinná souvislost s kauzálním onemocněním. K nejstarším objeveným patří virus HTLV a EB V. Nověji zařazenými viry jsou VHB, papilloma virus a dva viry BK a JC. Nejmladším příslušníkem této rodiny je virus HIV. Následují klasické kapitoly - Chemická karcinogenze, Vliv radiace a DNA reparace v karcinogenezi. Mnohopřícinná, mnohokroková povaha v karcinogenezi. Tato kapitolka je zcela na místě, protože vysvětluje „mnohopříčinnost" vzniku zhoubných nádorů.
Na konci každé kapitoly je uveden souhrn základních poznatků z dané problematiky. K jednotlivým částem kapitoly je uveden seznam použité literatury. Samozřejmostí jsou kontrolní otázky.
Tuto přehlednou knihu lze doporučit všem, kteří se zabývají molekulární biologií a biochemií. Je vhodná pro studenty, tak pro postgraduální vzdělávání vědecké a pedagogické pracovníky.
recenze: Molecular Cell Biology
