Souhrn: Dlouhodobé kontinuální infuzní terapie se stávají středem zájmu v onkologii. Limitujícím faktorem pro dlouhodobou terapii jsou však některé závažné vedlejší účinky. Chronoterapie, neboli modulování terapie podle času, přináší nový přístup v podávání léků s výhodou minimalizování vedlejších účinků, zvýšení terapeutického indexu a to i při dlouhodobém kontinuálním podávání. Autoři shrnují dosavadní poznatky o chronobiologii fluoropyrimidinů, vývoj dávkovacího schématu pro chronoterapii Floxuridinu v prekli-nických studiích a dosavadní klinické studie s intrahepatálním, intraarteriálním podání Floxuridinu. Preklinické studie prokázaly, že laboratorní zvířata přežívala vysoké dávky Floxuridinu mnohem lépe, pokud byl lék aplikován v době jejich střední a pozdní aktivity. Toto časové období koresponduje s cirkadiánním stadiem u lidí mezi 14-20 hod. Podle těchto výsledků bylo stanoveno časově závislé schéma kontinuálního podávání Floxuridinu s maximální dávkou podání mezi 15:00-21:00 hod. a minimální dávkou v době mezi 3:00-9:00 hod. Provedené klinické studie prokázaly, že chronoterapeutický přístup s intrahepatálním, intraateriálním podáním Floxuridinu vede k výrazně nižší hepatotoxicitě, známkám cholangoitidy, ikteru, méně častější nutnosti redukování dávky. Naopak umožní zvýšení dávky až o 70 %, proti kontinuálnímu podávání léku s konstantní rychlostí.
Využití chronoterapie při intrahepatálním, intraarteriálním podání floxuridinu
