Klin Onkol 1992; 5(5): 135-140.
Většina nemocných se zhoubnými onemocněními má alespoň laboratorní příznaky poruchy hemostázy. Diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC) je patologický syndrom, u kterého aktivace intravaskulární koagulace vede ke krvácivým projevům a tvorbě fibrinu v mikrocirkulaci, tato difúzní trombóza může způsobit ireversibilní poškození orgánů. Postižení tkání a alterace endoteliálních buněk (např. u infekčních komplikací), u nemocných s nádory, jsou dva nejdůležitější mechanismy způsobující DIC. Klinické příznaky jsou směsi manifestních projevů vyvolávajícího onemocnění, koagulopatie a syndromů spojených s mikrovaskulární trombózou vedoucí k orgánové dysfunkci. Typické pro DIC je krvácení z více míst najednou. Laboratorní diagnostika je obtížná, neboť většina základních koagulačních testů je abnormální. Nejběžněji se vyskytují trombocytopenie, hypofibrinogenemie, prodloužený protrombinový čas, pozitivní etanolový test a vyšší fibrin degradační produkty. Při léčbě je nejdůležitější odstranit vyvolávající příčinu (nádor, event.i infekční komplikaci). Prospěšné je podávání nízkých dávek heparinu za účelem přerušení probíhající koagulace. Důležitým aspektem péče o nemocné s DIC je rovněž substituční léčba. Práce se dále zabývá chronickou DIC i specifickými syndromy (trombotická trombocytopenická purpura, Trousseauův syndrom, mikroangiopatická hemolytická anémia a nebakteriální marantická endokarditida).
