Klin Onkol 1992; 5(4): 117-120.
Souhrn není k dispozici. Uveden začátek textu: Od Sachsova (26) a Metcalfova (19) objevu pěstování krvetvorných kmenových buněk v polotuhém agaru se začalo pátrat po faktorech difundujících agarem a ovlivňujících růst buněk. Zatímco brzo byly identifikovány nové a nové stimulátory růstu buněčných kolonií (CSF - Colony stimulating factor), z nichž již dnes je většina purifikována a připravena v rekombinantní formě, o inhibitorech byly informace dlouho nedostatečné, zřejmě díky mnohem obtížnější metodologii jejich průkazu. Někteří autoři (10,20) proto zpochybnili existenci inhibitorů vůbec a domnívali se, že růst buněk je ovlivňován jen vzestupem a poklesem produkce stimulačních růstových faktorů, jak se to jevilo in vitro. To by však nutně muselo in vivo vést k oscilaci počtu zralých buněk a my víme, že existuje obdivuhodná stabilita v jejich počtu, přesto, že se např. erytrocytů tvoří každou minutu 150 milionů a leukocytů 120 milionů. K udržení stálého stavu rostoucích buněčných populací je tedy teoreticky nutná kromě stimulačních faktorů i přítomnost inhibitorů růstu ve vzájemné souhře, jejíž pravidla nám ještě namnoze unikají. Tubiana na sjezdu o inhibitorech v Miláně v roce 1988 (29) přirovnal růst buněk k plynulé jízdě autem, která vyžaduje jak plynový, tak i brzdový pedál. Existence látek tlumících růst buněk se předpokládala již před desítkami let. Tyto látky byly nazývány chalony. Nejnověji se podařilo experimentálně prokázat řadu inhibitorů a některé z nich připravit v purifikovaném stavu i v rekombinantní formě. Poprvé byly inhibitory prokázány u patologických stavů, ať již v imunitní reakci u zánětlivých stavů nebo u nádorů. Nicméně přibývá důkazů o tom, že většina dnes známých inhibitorů působí i za fyziologických podmínek. Růstové stimulační faktory i inhibitory se uplatňují kromě v regulaci rostoucích buněčných populací i při imunitních reakcích, ale mohou hrát i negativní roli v patologické imunitní reakci nebo při růstu nádorů. Zatímco již existuje velké množství prací zabývajících se terapeutickýcm účinkem stimulačních růstových faktorů, jsou zprávy o terapeutickém využití inhibitorů zatím převážně v oblasti experimentů na zvířeti nebo pokusů in vitro.
