Klin Onkol 1991; 4(5): 131-134.
Souhrn není k dispozici. Uveden začátek textu:
Sdělení je stručnou informací o určité fázi neuzavřeného a trvale se měnícího vývoje léčby nádorů u dětí. Léčebné metody v dětské onkologii jsou principiálně totožné s metodami léčby nádorů u dospělých. Užívají se však u dětí jinak. Zcela jiné než dospělí jsou vyvíjející se děti (s tím většími rozdíly čím jsou menší) a zcela jiná jsou jejich nádorová onemocnění (Koutecký, 1983). Pro léčebné postupy rozhodujícími rozdíly jsou zejména diference v tkáňové skladbě nádorů a v jejich lokalizaci, v biologii nádorových buněk a tkání, tedy v jejich růstových vlastnostech a schopnostech šíření a zvláště v morfologických a funkčních diferencích nádorových, ale i zdravých tkání nezralého, rostoucího a vyvíjejícího se organismu dítěte. Některé z těchto odlišností mají v dětské onkologii vysloveně pozitivní dopad. Bylo by je možné shrnout pojmy: vyšší radio-senzitivita, vyšší chemosenzitivita, vyšší schopnost restituce, podstatně nižší zátěž přídatnými chorobami a fyziologickou degradací organismu, lepší léčebné výsledky. Jiné zvláštnosti však mají dopad velmi negativní. Patří k nim morfologická a funkční nezralost somatických tkání, rychlejší růst a časnější a častější šíření nádorových buněk, závažnější a život ohrožující akutní léčebné komplikace (Šmelhaus, 1984) a dopadem na kvalitu života stále většího počtu vyléčených dětí nesrovnatelně závažnější chronické, resp. trvalé poléčebné následky (Altman a Schwartz 1983; Blatt a Bleyer, 1989).
