Souhrn není k dispozici. Uveden začátek textu:
Ifosfamid a cyklofosfamid jsou alkylující oxozaforiny, které musí být aktivovány in vivo. Ifosfamid (IFO) se liší chemicky od cyklofosfamidu transferem jedné 2-chlorethylové skupiny dusíkatého yperitu do cyklického fosfamidu dusíkového atomu oxozafosformového kruhu (tab. č. 1).
Preklinické studie prokázaly stejné spektrum účinnosti pro IFO i cyklofosfamid. IFO je používán v klinických studiích v Evropě od r. 1977 a prokázal široký rozsah účinnosti (1). Jak je uvedeno v tab. č. 2., aktivace IFO vede k formaci vysoce urotoxického akroleinu. Urotoxicita představuje hlavní omezení použití IFO, a to i přes snahy redukovat ji adekvátní hydratací a častým močením, ve snaze udržet renální toxicitu na nízké hladině. Bez uroprotektiva by použitá dávka IFO neměla přesáhnout 1,2 g/m2. Vývoj mesny (2-merkaptoe-tansuifonát sodný) (tab. č. 3), látky, která detoxikuje akrolein, umožnil použití vyšších dávek IFO, když limitující se stala, podobně jako při použití cyklofosfamidu, myelosuprese.
Ifosfamid, znovu objevené cytostatikum
