V roce 1990 je možno očekávat 49 000 nových případů Ca močového měchýře v USA. Toto onemocnění představuje velký problém pro obtížnou předvídatelnost charakteru progrese onemocnění a individuální odpověď na léčbu. Je téměř nemožné vyhnout se u některých pacientů nedostatečné léčbě a obráceně - příliš radikální léčbě.
Intravesicální terapie může redukovat nový výskyt Ca trojím mechanismem: prevencí implantačnlch tumorů, eradikací neresekovatelných neviditelných tumorů a inhibicí růstu nových úseků z urotheliálního epitelu vlivem karcinogenese. Mezi nejzajímavější látky pro intravesicální terapii patři thiotepa, mitomycin C a doxorubicin. Při intravesicální terapii se dosahuje vysoké koncentrace látky v močovém měchýři s nízkou celkovou toxicitou. Jen pronikne-li instilovaná látka submukózou stěny močového měchýře, můžeme sledovat nejdříve podráždění místních nervů a při hlubším průniku do mikrocirkulace mohou vzniknout lokální a celkové nežádoucí účinky. Celkové nežádoucí účinky souvisejí s dosaženou hladinou v plazmě a ta bývá velmi nízká. Optimální pro intravesicální terapii jsou Tis. Tis odpovídá abnormálnímu stavu epitelu močového měchýře s prognostickým významem. Tis je diagnostikován v 95% při biopsii, močové cytologii a flow cytometrii (FWC). Tis může být fokální či difúzní, u obou forem je v 70% efektivní intravesicální terapie. Odpovědi jsou hodnotitelné jako kompletní (negat.biopsie, cytologie, FWC) nebo inkompletní (negat. histologie či cytologie). Tis je velmi často sdružen s Ta, TI tumorem; v těchto případech je jeho prognóza výrazně horší, i když je při léčbě papilární léze použito TUR a intravesic. terapie.
Díváme-li se na Tis jako na panurotheliální onemocnění, jeví se radikální cystectomie jako vysoce efektivní léčebná modalita. Z tohoto pohledu se intravesicální aplikace cytostatik a imunoterapie jeví jako efektivní ochrana u jistého procenta pacientů. Z imunoterapie přichází v úvahu endovesicální instilace BCG, což vede k modifikaci imunologických parametrů (lokální sekrece interleukinu 2). U Tis bylo za použití BCG dosaženo 60% CR trvající 2 roky. Často však vznikají cystitidy, prostatitidy, rash, arthralgie, febrilie. Z chemoterapie pro intravesicální instílaci je popisováno použití epirubicinu v dávce 60 mg v 40 ml roztoku ve 3 dnech po sobě jdoucích v jednom týdnu. Doba podávání nejméně 2 týdny. Ve studii bylo zařazeno 30 pacientů se superficiálním Ca močového měchýře. Bylo dosaženo 46,2% odpovědí pro primární onemocnění a 82,4% pro recidivujicí případy. Celková odpověď činila 66,7% (8 CR a 12 PR).
I. K.
Informace z 9.kongresu Evropské urologické společnosti, 13.-16.června 1990
