Použití adjuvantní chemoterapie u premenopauzálních žen s rakovinou prsu je dnes rutinní, ale stále není jisté optimální lokální léčení u těchto nemocných. K určení účinnosti adjuvantní chemoterapie a pravděpodobnosti vzniku lokální recidivy, jakožto prvé známky neúspěchu (relapsu) u premenopauzálních žen léčených konzervativní chirurgií a ozářením, porovnali autoři výsledky u 74 nemocných léčených chirurgicky, zářením a adjuvantní chemoterapií se skupinou 192 nemocných léčených pouze chirurgicky a zářením. Při adjuvantní chemoterapii použili čtyř cyklů buďto režimu obsahujícího doxorubicin, anebo režimu CMF. Všechny nemocné byly mladší 50 let, stadium I nebo II podle UICC-AJCC, byly léčeny v letech 1968-1981, byla provedena excise prim. nádoru a aplikovaná celková dávka na nádorové lůžko do 60 Gy. Predikční faktory pro lokální relaps - jako rozsáhlý intraductální Ca, věk do 35 let, byly stejné v obou skupinách. Nemocné s adjuvantní chemoterapií měly výrazně horší T a N než nemocné bez chemoterapie: 61% vers 36% mělo T 2 nádory (p = 0,0003), 34% vers 6% mělo klinicky pozitivní uzliny (p = 0,0001), a 97% vers 4% mělo histopatologicky pozitivní uzliny (p = 0,0001). Vzdor horší prognóze nemocných léčených chemoterapií mělo do 5 let po stanovení diagnózy 4% nemocných s adjuvantní chemoterapii první známky relapsu v prsu, a 24% pak jinde, ve srovnání s 15% lokálních relapsů lokálně a 14% jinde u nemocných pouze operovaných a ozářených (p = 0,01).
Autoři uzavírají, že premenopauzální nemocné s pozitivními uzlinami léčené kombinovanou konzervativní chirurgií, zářením s adjuvantní chemoterapií mají velice nízké riziko lokálního relapsu, jakožto první známky neúspěchu.
Tyto výsledky naznačují možnou interakci mezi zářením a chemoterapií v účinku na lokální kontrolu nádoru.
U premenopauzálních žen s rakovinou prsu a léčených operací, ozářením a adjuvantní chemoterapií je malé riziko lokální recidivy
