Řešení otázky zda lokální recidiva přispívá k horší prognóze onemocnění a je zdrojem diseminace nebo pouze projevem agresivnějšího a již primárně diseminovaného nádoru není v praxi snadné. Autoři analyzují z těchto hledisek soubor 175 případů sarkomů měkkých tkání končetin, podle typů dominují maligní fibrózní histiocytom (58), synoviální sarkom (28), liposarkom (37), rhabdomyosarkom (12) a nediferencovaný sarkom (12). U 74 případů se vyskytla lokální recidiva nádoru. Z řady klinicko-patologických parametrů se ukázaly jako určující pro výskyt recidivy především rozsah chirurgického výkonu a použití adjuvantní radioterapie. Velikost nádoru, lokalizace ani grading nemají zřejmě vliv na frekvenci lokálních recidiv, velikost primárního nádoru před léčbou a histologický grading se však významně odrážejí při hodnocení přežití po 3 a 5 letech. V literatuře se vesměs soudí, že výskyt lokální recidivy má jen malý vliv na celkový průběh onemocnění ve smyslu přežití, nejsou však odlišeny recidivy časné a pozdní. Autoři upozorňují, že při hodnocení vztahu lokální recidivy a vzdálené diseminace je nutno vždy brát v úvahu též časový faktor, tedy dobu od primární léčby k výskytu recidivy, jež odráží dynamiku onemocnění. Při uvedení časové relace výskytu recidivy se v této práci prokazuje podíl místní recidivy na redukci přežití. Za situace, kdy není k dispozici účinná chemoterapie k léčbě diseminovaného onemocnění, by měl být kladen důraz na kvalitu primární lokální léčby i dostatečnou radikalitu, jež by snížila výskyt místních recidiv.
Vliv lokální recidivy sarkomu měkkých tkání končetin na metastázování a přežití
