Klin Onkol 1990; 3(5): 133-134.
Incidence maligních nádorů zevně sekretorické části slinivky břišní stále stoupá. Obecně se udává, že více než 5% úmrtí na maligní nádory je zapříčiněno zhoubným nádorem pancreatu a tato příčina úmrtí je na 5. příčce mortality onkologických statistik. V USA je nádor pancreatu druhou nejčastější malignitou gastrointestinálního traktu a ročně je diagnostikováno více než 27 000 nových případů (DOBELBOWER, 1989).
V České republice, podle epidemiologického registru z roku 1986, je v tomto roce objeveno 1042 nově vzniklých nádorů slinivky břišní (její zevně sekretorické části), z toho počtu připadá 45,6% na ženskou populaci. Počet úmrtí v roce 1986 zveřejněných v tomto registru na tumor pancreatu činí 3,9% u mužů, 4,7% u žen z celkového počtu úmrtí na nádorové onemocnění. Z rozboru histologických nálezů vyplývá, že největší zasotoupení v diagnozách má adenocarcinom, a to více než 78% (histologicky dále solidní karcinom 6%, nedif.anaplastický karcinom 6%, adenoidně cyslický karcinom 5%, dále ojediněle epidermoidní, papilární, mucinostní a nespecifický karcinom, zcela vzácně je v literatuře popisován prim.lymfom pancreatu - SCHTAMLER. Incidence mal.nádorů pancreatu je v naší republice lehce vyšší než je uváděn celosvětový standard. Také poměr pohlaví je u nás poněkud jiný než ve světě, kde se udává poměr 2:1 v neprospěch mužské populace v nádorovém onemocnění pancreatu, a činí takřka 1:1. Onemocnění nejvíce postihuje věkovou skupinu 50-70letých, u nás podle registu umírají nemocní na nádor pancreatu ve věku 30-65 let v 60% u mužů a v 41,5% u žen.
Léčba maligních nádorů pancreatu je značně nesnadná. Dříve se kurativní léčba ani nepředpokládala. Dnes i přes zlepšení diagnostiky, poměrně již širšího zastoupení účinných chemoterapeutik a zdokonalení plánování s vyššími dávkami záření či intraoperativní radioterapií, je přežívání stále nízké avšak možnosti pokusu o kurativní léčbu existují. Primární metodou léčby zůstává chirurgický radikální zákrok, který je odvislý zvláště na stadiu onemocnění, čili na včasnosti diagnózy.
Již k tradičním diagnostickým metodám onemocnění jako je CT vyšetření, ultrasonografické vyšetření, retrográdní cholangiopancreatografie, arteriografie, scintigrafické vyšetření jater a transhepatická cholangiografie, přistupují moderní metody diagnostiky jako je bioptická punkce pancreatu pod UZ obrazem a sledování nových markerů, které jsou k dispozici jen specializovaným ústavům. K stanovení CEA přistupují značené monoklonální protilátky s vyšší citlivostí k nádorům pnacreatu než CEA, jako Ca 19-9, DU-PAN-2 a SPAN 1. Frekvence značené monoklonální protilátky SPAN 1 je v 81,3% pozitivní u karcinomu pancreatu, falešně pozitivní u cirrhosy jater v 53,8% a chronické hepatitidy v 26,3%, ale citlivější než ostatní zatím známé markery u Ca pancreatu (KIRIYAMA, 1990). Bohužel u nás zatím pro klinickou praxi je tato protilátka nedostupná, ale jednoduchost tohoto testu z hlediska neinvazivity bude mít pro diagnozu tumoru pancreatu významnou roli. Častá diagnostika Ca (ŠINDELÁŘ, 1988). Mortalita u takto prováděné IORT je uváděna v rozmezí 8-11% a morbidita v 19-42% (AVIZONIS, 1988). K popisovaným časným komplikacím patří sepse, perforace střeva, peritonitida, dehiscence anastomózy, venózní trombóza, biologická nebo GIT obstrukce, nausea, anorexie. Klinicky signifikantní poškození jater, sleziny nebo míchy nebyly pozorovány u žádného pacienta a ani diabetes mellitus se neobjevil. Jako pozdní komplikace jsou uváděny krvácení do GIT, abdominokutánní píštěl a žaludeční vřed. Samozřejmě lokální či regionální recidiva onemocnění nebo diseminace. Medián přežívání se pohybuje v rozmezí 8,9-13,5 měsíců (DOBELBOWER, BAGNE, HOEKSTRA).
K zvláštním metodám radioterapie tumoru pancreatu lze uvést ozařování neutrony nebo He ionty, kombinace fotonového a neutronového záření. To jsou metody vyhrazené jen pro vysoce specializované ústavy a pro běžnou klinickou praxi zatím nedostupné (PEREZ, 1987). Ve fázi experimentu je i kombinace podání dihematoporfyrinetheru s následnou aplikací laserového svazku na pancreas (SCHRODER, 1988).
Závěr
Léčba maligního tumoru slinivky břišní je stále velkým problémem i přes zavádění nových metod léčby a jejich kombinací. Primární léčbou je radikální chirurgický zákrok, většinou však nemožný.
Radioterapie na oblast pancreatu se zdá být tolerantní, produkuje nejen uspokojivou paliaci, ale i často prodloužení přežívání u inoperabilních karcinomů slinivky břišní.
Pooperační radioterapie prodlužuje přežívání nemocných. Předoperační ozáření je inadekvátní pro zvýšení pooperačních komplikací. Chemoterapie se zdá být efektní jako adjuvance k radioterapii. IORT je možnou metodou pro inoperabilní tumory nebo špatně resekovatelné, přežívání pacientů není signifikantně odlišné od pacientů léčených vysokými dávkami samotné radioterapie aplikované transkutánně. Zatím není ale známá optimální metoda IORT, tj. dávka a technika.
