V klinické praxi se dodnes udržuje představa o rozhodující úloze lymfatického šíření primárního maligního melanomu, kterou uvedl na základě jednoho sekčního pozorování do literatury a do podvědomí lékařů v roce 1907 W. S. Handley. Ve skutečnosti však více než lokální recidivy a regionální uzlinové metastázy determinuje přežití vzdálená hematogenní diseminace. Již dříve bylo prokázáno, že u vertikálně rostoucích melanomů koreluje invaze do cév s tloušťkou nádoru podle Breslowa a tedy s prognózou onemocnění. Pokud by platila Handleyho hypotéza, musela by být v nádoru a jeho okolí zachycena především invaze do lymfatických cév, které ovšem není standardním histologickým vyšetřením snadné odhalit. S použitím lektinu UEA 1 značícím endotelie krevních a lymfatických cév v kombinaci s monoklonální protilátkou proti kolagenu IV, jež je součástí bazální membrány a tedy odliší krevní kapiláry (lymfatické bazální membránu nemají) bylo příslušnými imunohistologickými technikami vyšetřeno 21 primárních maligních melanomů kůže. Lymfatické kapiláry byly nalezeny pouze v 7 nádorech, ve 14 se je nepodařilo prokázat. Tyto lymfatické kapiláry byly velmi disperzní a představovaly spíše reziduální kožní lymfatika než výsledek lymfangiogenézy v nádoru. V žádném z lymfatik v oblasti nádoru nebyla zachycena nádorová invaze, nebyly nalezeny korelace s invazí podle Clarka, či tloušťkou nádoru podle Breslowa, mitotickým indexem, nekrózou. Nález nepotvrzuje Handleyho hypotézu o primárním významu lymfatik v šíření melanomu ani lymfagiogenézu v nádoru a svědčí spíše pro zásadní význam hematogenní desiminace, jež je určující pro průběh onemocnění.
Lymfatika u primárního kožního melanomu
