Klin Onkol 1990; 3(4): 127-128.
Evropská škola onkologie (ESO) se sídlem v Miláně byla založena v roce 1983 jako organizace pro výuku diagnostiky a terapie nádorů. K jejímu vzniku vedly 2 důvody:
- Výuka onkologie vyžaduje striktně multidisciplinární přístup, který je na univerzitách zabezpečován jen obtížně, protože zde je organizována oborově.
- Technologický vývoj, který ovlivňuje diagnostiku i terapii nádorů, je tak rychlý, že lékařské fakulty jen nesnadno s ním drží krok.
Hlavním úkolem ESO je vytvořit most mezi univerzitami, průmyslem a denní lékařskou praxí.
Česká onkologická společnost J. E. Purkyně se začala zabývat možností uspořádání kursu ESO v Československu v roce 1987. Ve spolupráci se Slovenskou onkologickou společností byla vytypovaná 4 témata (lymfomy, testikulární nádory, ovariální nádory a dětská onkologie). Projednáním s prof. Umberto Veronesim, prezidentem vědeckého výboru ESO, byl pověřen doc. Pavel Klener. Pro rok 1990 byla schválena tematika MALIGNÍ LYMFOMY a 2 předsedové: P. Klener (ČSFR) a V. Diehl (SRN). Z 12 různých typů aktivit ESO byla problematika zařazena do „Course around the World". Při výběru lektorů participovaly obě národní onkologické společnosti.
Mezinárodní postgraduální kurs se konal v době od 7. do 11. května 1990 ve Sportareálu v Roudnici nad Labem. Akce se zúčastnilo celkem 63 odborníků z 10 zemí dvou světadílů (tab. 1, 2) ve věku 30-58 let. Více než třetina (23) byli přednostové oddělení či klinik. Zastoupeny byly všechny naše lékařské fakulty: Košice, Martin, Bratislava, Brno, Olomouc, Hradec Králové, Plzeň a FDL i FVL UK Praha. Nové poznatky tak pronikly nejen do terénu, ale i do pedagogického procesu pre i postgraduálního. Některé přednášky byly podnětné i z hlediska výzkumného.
Program kursu zahrnoval prakticky celou problematiku maligních lymfomů Hodgkinova a non Hodgkinova typu. Klasifikaci lymfomů z hlediska patologa přednesl doc. Plank (Martin - Československo). Po stručném přehledu vývoje a obtíží v klasifikaci především NHL (Rappaport, Lukes a Collins, Stein) věnoval nejvíce pozornosti Kielské klasifikaci NHL. Dělení staví na původu z T, B a O-buněk a dále dle nízkého a vysokého stupně malignity. Uvedena možnost klasifikace lymfomů jako primárně uzlinového a primárně extranodálního. Posledně jmenované formy zahrnují i MALT-omy (mucose associated lymphoid tissue) B a T buněk. Pro klinickou praxi doporučuje ještě skupinu intermediální. Prof. V. Diehl (Koln - SRN) se ve své přednášce zabýval biologií a léčebnou strategií Hodgkinovy choroby. Zvláště zdůraznil rizika léčby, zejména relapsů. Jednou z nejzávažnějších komplikací je sekundární neoplasie. S tím souvisí i úvaha o racionální redukci dávkování jak v chemoterapii, tak v radioterapii. I když byl v léčbě H. choroby učiněn nesmírný pokrok, choroba stále zůstává ve své podstatě neobjasněnou a mnohdy i terapeuticky ne definitivně ovlivnitelnou. Podobně u NHL je stále velkým problémem relaps choroby a její léčení, jak ukázal ve své bohatě dokumentované přednášce prof. J. M. A. Whitehouse (Southampton - UK). Uvedl důležitý poznatek, že ne každé přetrvávání zvětšených uzlin po terapii znamená přetrvávání nemoci. Zvětšená uzlina může být již NHL prosta. Autor podtrhl nutnost usilovat nejen o co nejdelší interval - údobí bez známek nemoci, ale také o co nejpřijatelnější kvalitu přežití.
Doc. J. Čáp (Bratislava - Československo) přednesl rozbor nemocnosti, způsobů léčby a léčebných výsledků ML u dětí. 91% postižených I. a II.A stadiem Hodgkinovy choroby přežívá bez známek choroby 8 let. Problém jak zachytit nemoc v raném stadiu zatím vyřešen není. Zdá se však, že u dětí se to daří podstatně lépe než u dospělých. Prof. M. Zanini (Milano - Itálie) se zabýval úlohou radioterapie v léčbě maligních lymfomů. Zdůraznil nezastupitelnost tohoto druhu léčby v I. a II. stadiu a také o jeho využití ve III. a IV. stadiu, a to zejména u Hodgkinovy choroby. Zmínil se o nových možnostech radioterapie při pokročilých stadiích formou celotělového (půltělového) ozáření. Základním principem léčby ML však zůstává kombinovaná léčba. Bioterapii formou Interleukin-2 a Interferonů (alfa, beta, gama) byly věnovány přednášky Dr. J. Bubeníka (Praha - Československo) a prof. M. Micksche (Vídeň - Rakousko). Vedle imunomodulačních účinků interferonů nelze pominout regulační působení na onkogeny, antiproliferační působení, metabolické a antivirální.
Prim.I. Koza (Bratislava - Československo) měl za téma svého referátu prognostické faktory maligních lymfomů. U Hodgkinovy choroby je lze seřadit následovně: stadium, přítomnost celkových symptomů, histopatologie, nádorová masa (bulky disease), rozsah mediastinálního postižení, extralymfatické postižení, pohlaví a věk, imunokompetence, efekt léčby, relaps, SE. Jako nejdůležitější faktor pro prognózu je však nejspíše celková nádorová masa. Doc. L. Chrobák (Hradec Králové - Československo) a prof. G. Pangalis (Atény - Řecko) vystoupili s přednáškami věnovanými Hairy cell-leukemii a chronické lymfatické leukemii. Historie Hairy cell-leukemie se datuje od roku 1958. Blíže ji popsal Schrex 1966 a Donnely. Původ zvláštních „vlasatých" buněk je v B buňkách. Postiženi bývají převážně muži. Z klinických symptomů převládají slabost, váhový úbytek, infekty, hemorhagie, splenomegalie. V KO je to pancytopenie. Lymfadenopatie není pravidlem, bývají postiženy paraarotální uzliny. Diagnóza je založena na přítomnosti „vlasatých" buněk v periferní krvi, kostní dřeni a slezině, která je postižena téměř vždy. Na důležitosti získává i vyšetření pomocí protilátek. Z moderních léčebných prostředků je to interferon a Pentostatine.
Ke každé přednášce byly poměrně obsáhlé diskuse, do kterých kromě posluchačů vstupovali zhusta všichni uvedení specialisté-přednášející. Na závěr kursu provedl prof. Diehl celkové zhodnocení, které vyznělo velmi pozitivně nejen k předneseným referátům, ale také k aktivitě, zájmu a ukázněnosti posluchačů. Prof. Diehl vzdal upřímný hold československým lékařům, kteří v podstatně horších materiálních podmínkách než jejich západní kolegové byli schopni odvádět práci na vysoké úrovni a popřál všem i nadále mnoho vytrvalosti, trpělivosti a pracovního nadšení.
Po slavnostním ukončení každý posluchač jmenovitě obdržel certifikát ESO o absolvování kursu „Maligní lymfomy", signovaný oběma předsedy. Přípravu a průběh kursu zajišťoval tříčlenný organizační výbor ve složení: doc. J. Brousil, Dr. V. Foltýnová a pí Jana Sedmihorská + dvě pracovnice ČLS J. E. Purkyně. Neocenitelnou pomoc organizátorům poskytla Farmitalia Carlo Erba, obchodní zastupitelství pro CR v Praze, především při vydání Sborníku pro účastníky. Objemný svazek obsahuje 28 příspěvků ze všech problémových okruhů jak 5 našich, tak 5 zahraničních lektorů.
Z ohlasu účastníků si dovolujeme citovat:
Prof. V. Čepelák, Dr. E. Svojgrová (Plzeň): Je třeba vyzdvihnout zejména prezentaci nejnovějších poznatků a trendů v biologii i léčebné strategii lymfomů, které formou publikací se dostávají do obecného povědomí lékařů teprve se znatelným časovým zpožděním. V tomto směru byli vynikající zejm.přednášky prof. Diehla, ale i dalších odborníků. V představování těchto novinek vidíme právě jedinečnou a nezastupitelnou roli podobných kursů.
Dr. A. Berč, Dr. I. Andrašina (Košice): Prednášajúci okrem súhrnu poznatkov k danej téme obohatili přednášky aj svojími vlastnými skúsenosťami a názormi, ktoré boli často originálne a dali podnět širokej diskusii. So spôsobu prednášania bolo zřejmé, že daná problematika pre nich znamená ovel'a viace, než profesionálnu povinnost.
Dr. S. Semonská (Praha): Přednášky byly na vynikající odborné úrovni. Byla zde nejen hluboká znalost problematiky, ale i vynikající forma pedagogického podání, a to považuji za velice důležité.
Dr. J. Drbal (Brno): Celkově kurs splnil mé očekávání a pokud mohu např. srovnávat s předchozí akcí v Leningradě v r. 1987, myslím, že ten letošní byl rozhodně lepší. Bylo by dobré, kdyby takováto sdělení probíhala u nás každoročně, neboť by to umožnilo získávat čerstvé informace a zkušenosti ze světových pracovišť.
Zájem o kurs byl nečekaný. Přesto, že dodatečně bylo přijato 18 náhradníků, dalších 12 zájemců z kapacitních důvodů nemohlo být přijato. Na základě získaných zkušeností budou oba výbory národních onkologických společností i v budoucnu usilovat ve spolupráci s ESO pořádat každoročně podobné kursy u nás. Pro rok 1991 je již vedením ESO v Miláně schválena tematika: „Chronická myeloproliferativní onemocnění" (11.-15. listopadu, Smolenice na Slovensku).
V Praze 7. 6. 1990
