Souhrn není k dispozici. Uveden začátek textu:
Ifosfamid (IFO), derivát ze skupiny oxaphosphorinů, byl poprvé syntetizován v roce 1965 v NSR jako analog cyklofosfamidu.
Vývoj oxaphosphorinů vycházel původně z předpokladu, že tumorozní buňky mají vysokou koncentraci fosforamidázy, enzymu schopného přeměnit oxaphosphoriny na aktivní látky a takto že bude možné dosáhnout vysoké koncentrace cytostatika selektivně v nádorové tkáni (v případě cyklofosfamidu je aktivní metabolit fosforamid N-yperit). Ačkoli se tento předpoklad nepotvrdil a místem aktivace jsou játra, zůstaly oxazaphosphoriny dodnes základními cytostatiky. Vlastnosti cyklofosfamidu žádoucí i nežádoucí vedly k hledání látky s menší toxicitou a širším spektrem. Výsledkem tohoto významu byl IFO (NSR, 1965). Byli to vědci NSR, kteří rovněž objasnili etiologii urotoxicity a navrhli použití mesnum jako antidota. Potlačení toxicity vůči urogenitálním buňkám otevřelo IFO cestu k širokému klinickému použití
Ifosfamid
