Souhrn: Autoři rozebírají u jednotlivých gynekologických lokalizací karcinomů současné možnosti prevence a jejich využívání v praxi. Tímto porovnáním docházejí k určitým závěrům.
U cervikální rakoviny plně realizovat systém dvojstupňové prevence a účinnost preventivní práce sledovat dvěma ukazateli: počtem zachycených prekanceróz (dysplazie a ca in situ) a poklesem incidence invazních karcinomů.
U karcinomů endometria více využívat epidemiologických charakteristik rizikových žen, neotálet s histologickým vyšetřením endometria a v širokém měřítku ověřovat možnosti screeingových vakutáží.
U karcinomů ovaria do objevení spolehlivých detekčních markerů využívat všech dostupných metod (palpace, UZ, CT) k rychlejšímu vytipování ovariálních karcinomů z neurčitých pánevních rezistencí. S postupným vybavováním UZ přístrojů vaginálními sondami využívat této metody screeningově.
U karcinomů vulvy neotálet s bioptickým vyšetřením neurčitých nálezů (z více míst) a při neúspěchu konzervativní léčby přistupovat k radikální léčbě ve formě skalpovacích vulvektomií. Jedině těmito postupy lze za gynekologickou onkologii přispět ke splnění požadavku WHO, snížit incidenci karcinomů o 15% do roku 2000.
Současnost a perspektivy onkologické prevence v gynekologii
